Miha Larisi: Musíme si víc vážit své práce a svého medu

Miha Larisi je včelař z Gorenjska, konkrétně z obce Grabče. Je velkým milovníkem přírody a zvířat. Telefonovali jsme si právě ve chvíli, kdy dokončoval práci u včel. Mluvili jsme o jeho včelařských začátcích, o tom, jak získával znalosti a zkušenosti, o povědomí lidí o důležitosti včel i o kvalitě slovinského medu.

Jak začal váš včelařský příběh?

Začalo to tím, že jsem doma vysadil ovocné stromy, jenže tu nebyly žádné včely. Tak jsem se s malou pomocí manželčiných rodičů rozhodl pořídit jedno včelstvo na opylování. Z jednoho včelstva jich teď mám 14 u sebe a 10 u manželčiných rodičů. Není to moje hlavní činnost, je to koníček vedle zaměstnání.

Začal jste se tedy včelaření věnovat z potřeby, jestli tomu dobře rozumím?

Ani ne z potřeby, spíš ze zvědavosti. Tady u nás je včelaření velmi oblíbené. Už od dětství jsem byl včelařením obklopený a vždycky mě zajímalo. Obecně mám zvířata moc rád. Ale z potřeby jsem se do toho nepustil. Vždycky mě to lákalo, a tak jsem se před sedmi lety začal včelaření věnovat trochu vážněji.

Kde jste na začátku získával znalosti o včelaření?

Nejdřív jsem absolvoval kurz pro začínající včelaře, který pořádá Slovinský včelařský svaz. Musím říct, že jsem tam získal dost užitečných informací. Jinak jsem četl hodně knih a chvíli i včelařská fóra, ta jsem ale opustil, protože člověka spíš zmatou, než by ho něco rozumného naučila.

Protože mám nástavkové úly, a ne tradiční úly typické pro Slovinsko, žádného mentora jsem neměl. Většinou jsem se učil sám z knih a z internetu. Mimo jiné jsem četl knihu jednoho velmi známého a úspěšného včelaře, ve které jsem narazil na rčení, které se mi ohromně líbilo: Včelař něco udělá a myslí si, že včely budou pracovat podle něj, ale včely si vždycky udělají po svém. Koneckonců je to divoké zvíře, které zatím nikdo nedomestikoval.

Dnes dopoledne jste byl u včel. Jaká práce vás v tomhle období u úlů čeká?

Včely se teď rychle rozvíjejí. Před snůškou je potřeba je na ni vhodně připravit. Včelstva se v plodišti rozšiřují, na některé úly dáváme medníkové nástavky, bráníme rojení… Rojení je sice krásný přírodní jev, ale pro včelaře napůl nežádoucí, pokud nechce počet včelstev zvyšovat.

Která práce během roku vás baví nejvíc?

Nejoblíbenější je samozřejmě vytáčení medu, protože tehdy víme, že se nám celoroční úsilí aspoň trochu vrátilo. To je určitě cíl každého včelaře. Krásný zážitek je i roj, když je před včelínem černé od včel. Ale nejvíc očekávanou a nejkrásnější událostí je určitě vytáčení. Poslední dva roky byly ovšem hodně slabé. Medu jsem měl tak akorát na to, abychom si doma trochu osladili život, a možná ještě pár sklenic pro přátele a známé.

Ráda bych se dotkla i toho, jak veřejnost ví o včelách a včelaření. Jaký na to máte názor?

To je téma, do kterého by bylo potřeba se pořádně ponořit. Spousta lidí si myslí, že med je taková dobrota, ale smutnou pravdou je, že med je potravina, která se falšuje vůbec nejčastěji. Jde většinou o nějaké cukerné roztoky, často o kukuřičný škrob, který včely někde v Číně zpracují na padělek medu. K nám se takový „med“ dostane za velmi nízkou cenu a v obchodech ho kupujeme za 10 €.

Právě na to jsem se vás chtěla zeptat. Uvědomujeme si ve Slovinsku, co kupujeme a jakou hodnotu má slovinský med?

Toho povědomí je velmi málo. Problém je už u samotných včelařů. V obchodě slovinský med pod 18 € skoro nenajdete, ale spousta včelařů prodává svůj med za 6 €. Otázkou je, jestli si včelaři neváží své práce, nebo prodávají kvazimed.

Považuji za nesmírně důležité, aby si včelaři nejdřív začali vážit své práce a podle toho svůj med i ocenili. Včelařský svaz zveřejňuje i doporučené ceny, kterými se řídím. Svůj med prodávám od 12 € výš.

Silná je také snaha změnit značení na sklenicích. Často na nich stojí „směs medů z EU a mimo EU“. Pod tím se skrývá falšovaný med z celého světa. Včelařský svaz se spolu s ministerstvem snaží o větší transparentnost, kdy by byly uvedené skutečné země původu. To by také kupující přimělo zamyslet se, jaký med si koupí – jestli med známého původu, nebo nějakou směs medu pochybného původu.

Vždycky myslím na to, že tenhle med je na prvním místě pro mě a pro moje děti.

Moc se mi líbilo, když jste zmínil, že jste jedním z mála, kdo včelaří ekologičtěji.

Přesně tak. Certifikát sice nemám a ani ho nemám v plánu získávat. Je s tím spojeno spousta nákladů a papírování. Možná někdy v budoucnu, pokud budu produkci rozšiřovat.

Teď ale myslím hlavně na to, že tenhle med je na prvním místě pro mě a pro moje děti. Proto je pro mě důležité vědět, že med neobsahuje nic škodlivého. To je moje hlavní zásada.

Na závěr bych vás poprosila, abyste se s námi podělil o jednu zajímavost, o které podle vás ví příliš málo lidí.

Uf, to je docela těžká otázka. Možná bych řekl jen to, že si málo uvědomujeme, jak silná a cenná je příroda. Málo si jí vážíme a příliš špiníme.